Nápad Josefa Kajetána Tyla-vybudovat je-se však přece začal uskutečňovat.Lidé pořádali sbírky,zámožnější dávali víc,chudí méně-ale snad každý Čech něčím přispěl-NA ZDAR Národního divadla,Zlaté kapličky… ( Z této doby právě pochází pozdrav ,,nazdar" … Věděli jste to ? )
Po letech byl konečně položen základní kámen-ale peněz bylo pořád málo…A když konečně divadlo-ještě ne úplně dostavěné-začalo hrát,došlo ke katastrofě-v budově vypukl požár 12.srpna 1881.Divadlo které postavil ,,Národ sobě",lehlo popelem…
Mnozí to považovali za nepřízeň osudu.Ale většina Čechů se ihned rozhodla-postavíme nové divadlo,ještě krásnější a bezpečné…Stala se neuvěřitelná věc-za měsíc byly pohromadě peníze na novou stavbu a za dva roky stálo na břehu Vltavy divadlo,vyzdobené uměleckými díly nejlepších umělců-českých samozřejmě.
Vzrostlé sebevědomí vyjadřovala skvostná stavba Národního divadla,otevřeného 11.června 1881 a znovu po požáru v roce 1883.Na jeho zbudování,výzdobě i repertoáru se podílela celá umělecká generace,k níž patřili architekt Josef Zítek,sochaři Bohuslav Schnirch a J.V.Myslbek,malíři Vojtěch Hynais,František Ženíšek,Mikoláš Aleš,Josef Tulka,Václav Brožík,hudební skladatel Bedřich Smetana,mimo jiné autor slavnostní opery Libuše,zkomponované k připravované korunovaci Františka Josefa I. Českým králem,a ovšem celá plejáda herců (Jindřich Mošna,Josef Snaha,J.J.Kolár) i dramatiků (Ladislav Stroupežnický,Jaroslav Vrchlický).Názorově spjati s nimi byli spisovatelé,jejíchž postoje formovala účast ve státoprávním zápase (Svatopluk Čech,J.V.Sládek,Eliška Krásnohorská,Alois Jirásek aj.)
no dobry